Tak jsem se nechal kamarády přemluvit a rozhodl se, že si na vlastní kůži vyzkouším, jaké to je běžet překážkový terénní běh.

Tyto překážkové běhy se v poslední době těší velké popularitě a není možné to přehlédnout. Čím dál více lidí jezdí na tyto závody a již to není záležitostí jen aktivních sportovců. Čím dál více nesportujících lidí jezdí, aby si ověřili své schopnosti a sáhli si na dno.

O čem, že tyto běhy jsou?
V podstatě se vymezí trať, na kterou se rozestaví překážky nejrůznějšího typu. Od plazení pod ostnatým drátem, přes brodění se vodou po prsa, až po ručkování či šplhání po laně. Najdete tady ale i lehčí překážky, jako zapamatování si šestimístného kódu po čas závodu nebo balancování na kůlech.

Dlouhou dobu jsme vybírali, jaký překážkový běh zvolit, protože možností není málo. Ačkoliv jsme zpočátku nechtěli běžet spartan race, zejména kvůli tomu, že je ze všech běhů nejznámější a pomalu se z něj stává masová záležitost, tak jsme se nakonec rozhodli, že ho zkusíme. A to hlavně proto, že se běželo v Praze, což nám velice usnadnilo cestování :)

Obecně jsem nečekal od závodu nic víc, než, že se trochu proběhneme, přelezeme pár příkopů a uděláme dobré fotky na internet. Ostatně, musí to být nastavené tak, aby to zvládl každý - i nesportovci. Opak je ale pravdou... A heslo: "Pochopíš, až v cíli." je opravdu vhodné.

Náš závod se běžel v areálu pražského Výstaviště v Holešovicích a naše vlna začínala ve 14:15. Na startu jsme dostali čelenku s číslem, čipový náramek a náramek s časem startu.

Vše začalo masivní a kolektivní rozcvičkou vedenou z pódia za zvuků opravdu hlasité hudby. Ačkoliv se považuji za dobrého sportovce, tak jsem po pár minutách skákání panáků a vysokých kolen měl pocit, že tolik kardia jsem za celý měsíc neudělal :D A začal jsem se obávat závodu.

Start proběhl vklidu, až na to, že jsme pustili všechny před sebe. Nevadí, aspoň jich více předběhneme :D

První překážka byly pneumatiky na zemi, mezi kterými se muselo proskákat. Sranda, říkal jsem si. Pokračovalo se podlézáním půl metrové překážky a pak přelezením metrové překážky. To vše mě utvrzovalo v pocitu, že dnes to bude vážně jen sranda a žádné drama se konat nebude. Že vše je jen reklamní trik a pro mě jako trenéra a sportovce to bude pohodička a legrace.

 

Další překážkou byla dřevěná stěna, cca 2,5 metru vysoká. Taková ta, jak vždycky vidíte ve filmech, když trénují nějací vojáci. Konečně šance pro mé svaly, nahoru jsem se vytáhl jako nic a cítil se psychicky hodně nad věcí.

Následoval úsek běhu, kde nám každému řekli šestimístný kód - a pamatovat si ho. Začal jsem si říkat, že bych to mohl vzít vážně, tak jsem si kód opakoval v hlavě a na nic jiného se nesoustředil. Před námi byl úsek běhu a tak jsem si kód řekl nahlas snad stokrát. To nemůžu zapomenout ;)

Konečně to začalo být zajímavé. Vemte si tady pytle s pískem a do kopce s nimi, zněl rozkaz. Beru pytel, hodím ho na záda a říkám si, hlavně v klidu, neunavit se, udejme střední tempo chůze a pojďme. Všichni tuto překážku zvládali podobně rychle a tak se nebylo kam hnát.

Po dalším úseku běhu jsem začínal mít plíce v krku. Proto přesně nenávidím běhání... Nevadí, soustřeď se na kód, na cestu a nezpomaluj. Kolem mě začínali pomalu odpadat soupeři, kterým docházel dech a síla. Nezastavovat, držet tempo a vydržet. Ostatním časem dojdou síly a to stačí.

Přiběhli jsme k balancující překážce. Přejďěte po kůlech o průměru cca 8cm, ve výšce tak půl metru. Kuželů bylo cca 10 a já věděl, že nesmím spadnout. Za nepřekonání překážky je totiž 30 angličáků a já vím, že to není sranda a sebere hodně síly. Pomalu, krok za krokem, hlídat balanc, postupně přenášet váhu a zhluboka dýchat. Jsem tam, cítím se jako největší borec a upaluju dopředu získat lepší čas. 

Následuje přelezení vysoké uzlové sítě. Něco ve stylu dětských hřišť. Každý chodil na dětské prolejzačky a tato překážka je opět spíše do počtu, ale což.

Další překážka podobná kůlům. Nakloněná kladina, šířka opět cca 6-8cm, délka tak 5 metrů. To dám, hlavně dýchat a nespadnout. Nesmíš spadnout, opakoval jsem si pořád dokola. Nalezu na kladinu, první krok a bum, jsem dole. Je to tady, jednou to přijít muselo. Udělám v tempu 30 angličáků a utíkám dál. Na trati ale překáží schody a já mám pocit, že mě po nich již nohy nevynesou.

Dopajdal jsem k další překážce. Hod oštěpem na cíl. Vypadá to snadně, ale vzdálenost není nejmenší a oštěpy nevypadají jak na olympiádě, ale spíše jak dřevěné tyče s bodáky. To dám, nejsem přece žádnej looser. Jak to bylo v třístovce. Soustředit se na cíl, dýchat, ničím se nerozptylovat a hod. Dobrý hod, ale šel kousek nad pravé rameno - do háje. 30 angličáků, to snad ne. Jedu opět v tempu a nechci ztratit čas, ale tělo se již nějak vzpouzí a nohy začínají ku*evsky pálit.

Trvalo to déle, než bych chtěl, ale mám to a jede se dál. Zaběhnu za roh a tam čeká další dřevěná stěna. Žádný problém, tentokrát vklidu přijdu až k ní. Vyskočím a zavěsím se za ni. Pak silou svých svalů vyhoupnu své tělo nahoru a je to. Žádný rozěběh, žádné akrobatické výmyky. Čistá síla a funkčnost svalů. Zase mám energii a motivaci, když vidím, jak s takovou stěnou zápasí ostatní.

Doběhne se k další překážce. Šplhání po stěně. Musíte pomocí dřevěných trámečků velikosti tak 10x10cm a hloubce tak 2cm přešplhat podélně stěnu délky cca 12 metrů. Každý si tady dává na čas a tak se u překážky vytvořila fronta... Moje šance. Ptám se sudích, jestli si můžu dát rovnou 30 angličáků a nezdržovat se. Povolí mi to a já jdu na to. Udělám 10, pauza. Dalších 5, pauza. Sakra, tohle snad nedám, říkám si. Hlavně dýchat a soustředit se. Dalších 5, pauza. Rozhlížím se po okolí, to dám. Dalších 5, sakra ještě 5. Ne počkat, už jenom 5. Dodělám je a pomalu se rozejdu zpět na trať. Nemohu běžet. Nohy nefungují. Vím, že jestli se rozeběhnu, tak mě nohy neposlechnou a já upadnu. Po pár metrech a vteřinách se mi vrací jistota a lehce vyklušu.

Následuje překážka, kde stačí podlézt cca 5 metrů dlouhou rampu. Pohoda, ale raději budu válet sudy, abych se neunavil :) Běží se dál. Pozor, slečna přede mnou klopýtne a nemůže došlápnout. No jo - křeč v lýtku. Pomáhám jí lýtko protáhnout a vedu ji k organizátorům. Ona ale vypadá, že se noha rozhýbala a chce běžet dál. Tak to má vypadat! Už je v pohodě a upaluje jako před tím.

Najednou potkáme slečnu, která chce vědět šestimístný kód. Sakra, ten podělanej kód, já si to úplně zapomněl opakovat. Nevadí, to dám. Pátrám v paměti a špatně. Sakra jsem si jistý, že je to dobře, asi mě přeslechla. Zkusím to znuvu a je to tam. Hlava není asi úplně dutá, dobré zjištění.

Následující překážka mi již od pohledu dodává sílu. Ručkování. Po tlustších trubkách musíte přešplhat cca 8 metrů. První trubky stoupají a od poloviny klesají. To dám, ručkování a šplh je moje silná stránka. Vyskočím a bez váhání přeručkuji. Kdo je tady frajer? Jasně, že já. :D Cítím novou sílu. Již dlouho jsem nedělal angličáky a vidím, jak lidem dochází síla. Věděl jsem, že stačí vytrvat a ostatním dojde šťáva. Dobrá strategie. Jsem ale trenér a za běhu povzbuzuji ostatní k vytrvalosti. Ty ale rezignují a kašlou na nějakého troubu, co na ně huláká, ať ještě zaberou :D

Další podlezení 5 metrů dlouhého můstku, kde potkávám svoji manželku Lucku, která se na mě přišla podívat. Zvolím raději opět válení sudů a říkám ženě, že jsem chytl další mízu a jdu si pro dobrý čas. 

Běžím, seč mi síly stačí. Další překážka vytáhnout na laně a horní kladce cca 20Kg těžký pytel a pak ho zase spustit. Pohoda a spíše zdržovačka. Námaha nulová.

Teď to ale začne být zajímavé - plazení pod ostnatým drátem. To jsem viděl ve videu, to bude sranda. No, sranda by to byla, kdyby se neplazilo po mokrém písku a štěrku. Začínám být rád, že mám pod kraťasy tlusté punčochy a triko s dlouhým rukávem. Plazím se v tempu a snažím se kličkovat mezi ostatními. Tu a tam to vezmu o drát, ale tady se rozhoduje o tom, kdo je vítěz a kdo poraženej, tak se musí něco vytrpět. Sakra, začíná to být dlouhé a ke konci již člověk ztrácí síly. Možná také proto, že doteď suché oblečení se nasáklo vodou a bahínkem a začíná být lehce nekomfortní.

Z plazení člověk vyleze obalený štěrkem a nasáklý bahnem. Hmm, krásně se běží s touto vahou navíc. Mám na sobě tílko, triko s dlouhým rukávem a triko s krátkým rukávem a tohle všechno teď nabralo vodu a bahínko. Paráda :D

A hele vodní příkop. Super, aspoň umeju ten štěrk. Počkat, co to je za divný pocit. Mám skočit do vody oblečený a v botech? Lehké zaváhání a zamyšlení. Bude to studit? Voda je až k hrudníku. Vážně tam mám skočit? Ale jo, to dám. Aaaa, tak to je hnus, mokrá a studená voda v botách, trenkách, zkrátka úplě všude. Vyškrábu se z příkopu dlouhého cca 6 metrů ven a jdu dál. Totátlně mokrý, cože je již hodně nekomfortní a hlavně oblečení ztěžklo tak na trojnásobek minimálně. Mazec.

Další překážka. Vodní příkop ze kterého se musí vyšplhat po laně, cca 8-10 metrů? Podobně jako v tělocvičně. To dám, šplh zvládnu, ale zase do vodního příkopu? Teď už je to jedno, horší to nebude. Začnu šplhat, ale co to, za polovinou dostanu strach. Tělo je již unavené, svaly tak neslouží, lano je od bahna. Co když spadnu? Sice je pode mnou voda, ale je jí tak metr maximálně, stačí to? V hlavě se mi přetčítá podepsaný reverz. Učastník podstupuje vše na vlastní riziko. Může dojít i k usmrcení. Pádem, utonutím. V reverzu bylo dalších 20 způsobů, jak umřít, ale já vzpomínal na tyto dva body. To dám, pomalu, ale jistě. Napínám svaly a pomalinku lezu nahoru, hlavně ať mi nic neuklouzne. Mám to, teď pomalu dolů... Super, jedeme dále, teď už to bude brnkačka.

Další překážka 2x převalit pneumatiku. Pohoda. Vezmu první, kterou potkám a hop... Nic, uklouzla mi ruka. Znovu a zase nic. Nejde mi to chytit, bahno zhrošuje úchop a pneumatika je kluzká. Vyberu si jinou - vroubkovanou. Ta se dá chytit lépe, tohle je už dobré. Přehodím tam, pak zpět a peláším k cíli. Už ho vidím, už tam budu. Přidám do tempa.

A zase ručkování. Tentokrát nejprve po plastové tyči zavěšené na dvou lanech. Délka lezení cca 3 metry. Pak z trubky rovnou na kruhy a po kruzích cca 4 tempa. To bude v pohodě. Soustřeď se a hop. Sakra, trubka klouže jako prase. Celá od bahna. Držet, hlavně držet, silný úchop a jsme na konci. Teď pomalu přechod na kruhy. Sakra, první kus je dosta daleko musím se rozhoupat, ale pomalu ať nesklouznu. Jsem tam. Jedna ruka na kruhu, druhá na trubce. Další kruh je daleko. Musím to dát na poprvé a využít zhoupnutí, nebo se tam již nedostanu. Hop a těsně. Málem mi uklouznul, ale mám ho. Pomalu další. A už jen poslední. Sakra ten klouže, drž to do háje a hotovo.

Přede mnou je poslední rovinka a přes ni linie žhavého uhlí šířky a výšky cca půl metru. Přeskočím ji a po pár dalších metrech již dostávám na hlavu medaile. Odstřihávají mi čipový náramek a na tabuli svítí. Jakub Zvelebil 0:57. Je to tam. Je to pod hodinu. paráda.

Dostávám napít, banán, oplatku a tričko úspěšného běžce. Manželka na mě již čeká v cíli. Je to za mnou. Jsem mokrý na kost, lehce promrzlý, bahno mám až v trenkách, ale dal jsem to. V dobrém čase a jako pán. Cítím se skvěle.

Teď přichází zábavnější část. Rychle do suchého, ať se nenastydne. Mám naštěstí z domova tepláky, ponožky, triko, mikinu i boty. Sakra, ale nemám ručík. Hmm nevadí. Lehce se opláchnu v sudu, beru triko z domova a používám ho jako ručník. Obléknu se místo toho do trika, co jsem právě dostal. Podle plánu beru staré boty, které jsem tady měl doničit a vyhazuji je do koše společně s ponožkami, které připomínají hadr na podlahu, který někdo zapomněl pár let na skládce. Osušuji se, lehce očisťuji a převlékám se do suchého. Trenky jsem taky zapomněl, ale to mě už vážně nerozhodí.

Zaběhnul jsem to skvěle. Zvládl většinu překážek. Jedinou přípravou pro mě byl trénink s kamarády cca před měsícem a jeden vlastní trénink cca před měsícem a půl, a ten trval tak 30 minut :D Neběžel jsem dál než na autobus cca tři čtvrtě roku, a to hlavně proto, že v zimě se venku běhat neodvažuji a v posilovně na to nemám čas ani náladu. Obecně mě běhat nebaví a nedělám to. A i přesto, jsem doběhl s přijatelným výsledkem. Moje jediná příprava spočívala ve vynechání tréninku ve čtvrtek i v pátek, a dopřání si tak 3 dní odpočinku.

Bylo to super. Bral jsem to vážně, dal do toho všechno a sáhl si na dno. Skvělý, jsem rád, že jsem šel. A myslím, že si pojedu do Košic pro druhou půlku té československé medaile ;)

 

Pochopíš, až v cíli. Opravdu výstižné...

 
Všem doporučuji vyzkoušet si závod Spartan race na vlastní kůži. Ať už jste sportovci nebo ne, máte možnost dokázat si tady, na co máte a otestovat své hranice.

Můžete vyzkoušet i další alternativy těchto běhů, jako je Army run, Gladiátor race nebo třeba Predátor. A určitě mnoho dalších...

Dlaší článek na téma: "Uvědomělá výživa pro Vaši formu", nejpraktičtější článek, co jsem kdy napsal -> ZDE

Váš trenér Jakub